trochu zamyslel.", odpověděl mu Rafael a usmál se. Ke stolu přicházela krásná mladá
servírka. Měla na sobě černý kostýmek, přes který nosila bílou zástěru. Wau, blondýna s
krásnýma dlouhýma nohama a jak se krásně pohybuje, pomyslel si Gerard. Zadeček se jí při
chůzi pohyboval ze strany na stranu. Mám slabost pro takovýhle holky, znovu si pomyslel
Gerard. "Dobrý den, pánové.", oslovila je servírka. "My nejsme pánové, my jsme víc, jsme
studenti. To je Rafael a já jsem Gerard. A ty?", přerušil jí Gerard a upřeně se na ní koukal.
"Jmenuji se Nicol. Co byste si přáli?", ptala se Nicol. "No kdybych si mohl vybrat, tak tebe
Nicol a pak dvě pivka. Tady Rafael to platí.", smál se Gerard. "Váš kamarád je pěkný
proutník.", Nicol se podívala na Rafaela. Rafael přikývl. Ještě nikdy takové jednání neviděl.
Nicol ale byla zvyklá. "Takže dvě pivka. Hned to bude." a odběhla. "Je moc hezká.", řekl
Gerard, když odešla. "Docela jo.", souhlasil Rafael. "Docela? Viděl jsi snad hezčí?",
nechápavě se ptal Gerard. Rafael neodpovídal, nechtělo se mu. "No tak jakou?", žadonil
Gerard. "Poznal jsem ženu, která je nejkrásnější na světě. Jak růže z rána, jako bílá labuť.
Voní jako jarní vítr a její pleť jako alabastr…", chtěl dál pokračovat zasněný Rafael. "Co?
Takový ženský vůbec nejsou. Jsi pěkný snílek. To já už poznal hodně žen. Věř mi, nakonec
se stanou ze všech slepice. Z toho co říkáš je jasně vidět, že jsi nezkušenej trouba.",
chvástal se Gerard. Rafael neznal slovo trouba, ale jeho slova se mu vůbec nelíbila. Co to je
vůbec za člověka, tenhle Gerard. Říká, že je šlechtic, chvástá se, jak může a mluví jako
sedlák u hnoje. Než ale Rafael cokoliv odpověděl. Přicházela ke stole Nicol se dvěma
půllitráky piva. "Prosím, pánové. Študáci!" a mile se na Rafaela usmála. Gerarda to trochu
popudilo, že se na něj ani nepodívala. Nicol položila půllitry na stůl a otočila se k odchodu.
Gerard si to neodpustil. Plácnul jí po jejím zadečku. Rafael úplně strnul, v životě by si nic
takového drzého nedovolil. Nicol se otočila, Gerard se na ní pyšně usmíval. Ale než jí stačil
něco říct. Vrazila mu Nicol pěknou facku do obličeje. "To aby sis to pro příště pamatoval,
hulváte." a hrdě odcházela od stolu. Sousední stůl si toho výstupu všiml a všichni se začali
hlasitě smát. "Asi se jí nelíbím.", řekl smutně Gerard. "Nelíbíš?", nechápal Rafael. "No jo.
posted by brambora @ 12:42 AM
<< Home