Zvuk se ozval od stolů u okna. Na zemi se válela židle. Nad ní stál velký svalnatý chlap a
před ním u stolu druhý, trochu pohublejší, ale čahoun. "Co si to dovoluješ, ty frajere!
Rozmlátím ti hubu!!", křičel svalovec na čahouna. "Tak pojď. A ukaž se, prcku.", křičel
čahoun. Svalovec se napřáhl, chtěl mu dát pravý hák, ale čahoun se sklonil a svalovec
máchl do prázdna. Jak byl opilý, tak spadl na zem. Čahoun do něj několikrát na zemi kopl.
"Vstávej, ochlasto!. Chtěl jsi mě přece zmlátit nebo jsi takovej měkoň?", smál se čahoun.
Chtěl ho znova kopnout, ale svalovec ho rychle chytil za nohu a škubl s ním. Čahoun
zavrávoral a spadl na zem. Svalovec na něj rychle skočil a začali se prát po zemi. Dávali si
pěstí do huby, váleli sudy. Poporáželi několik stolů, až se na ně vylilo pivo ze stolů. Svalovec
najednou vyskočil a kopl do čahouna, který bolestí vyjeknul. "Tak mi jí pořádnou vraž, ty
trubko!", křičel svalovec. Čahoun ale nevyskočil. Pouze si rychle klekl a bouchl ho vší silou
do břicha, to svalovec nečekal. Vyrazil mu dech, chytnul se za břicho a mírně se předklonil a
pokoušel se nadechnout. Čahoun ale neváhal, rozběhl se proti němu a vší silou do něj vrazil.
Svalovec zavrávoral a prolétl kolem stolu přímo do okna. Okno bylo otevřené a než přihlížejí
ho stačili zachránit, svalovec vypadl z okna. Okno bylo v prvním poschodí, dole byla
kamenná dlažba a bylo to vysoko. Nicol začala hrozně křičet. "Tys ho zabil!!" V čahounovi
ztuhla krev, tohle nechtěl. Rafael s Gerardem neváhali a rychle se šli s ostatními podívat z
okna, co se mu stalo. Na tvrdé zemi ležel svalovec a ruce měl každou někam jinam.
Očividně asi zlomené. Krev ale kolem něj žádná nebyla. "Musíme mu jít pomoct, jsme
doktoři.", řekl Gerard Rafaelovi. Rafael přikývl. Chtěli rychle seběhnout dolů. "Podívejte!",
nejdou křikl jeden z přihlížejících. Svalovec se pomalu začal zvedat. Divně bručel a vrčel.
Jednu ruku měl v pořádku. Oprášil se s ní. Chytil s ní svou druhou ruku a prudce s ní trhl.
Ozvalo se hlasité křup a kloub zapadl zpět. Pár krát s ní zatočil. Znovu zavrčel a rozběhl se
pryč, směrem k zídce, která vedla do parku. Zídka byla vysoká a on proti ní běžel velmi
rychle. Najednou všichni strnuli úžasem. Ten muž nadlidskou silou vyskočil a přeskočil
velkou kamennou zídku. Zmizel ve tmě. Všichni úžasem mlčeli. To není možné! Koukali se
jeden na druhého. "Viděli jste to?", konečně řekl Gerard. "Jo.", odpověděl mu Rafael. "Jak je
to možné? Nikdy jsem nic takové neviděl.", nechápal Gerard. Všichni s ním souhlasili. Nicol
zvedla židle a ostatní srovnali stoly. Pořád si povídali o tom divném muži. Rafael s Gerardem
za chvilku dopili piva a zaplatili. Bylo už dost hodin a oba byli utahaní. Scházeli ze schodů.
posted by brambora @ 12:46 AM
<< Home