Rafael alespoň na chvilku nepodíval na orchidej. Bible byla kapesní a tak se rozhodl, že jí
bude stále nosit u sebe. Kvítek v ní měl pořád schovaný. Každý den počítal, jak už dlouho
neviděl Isabelu. Vybavoval si každý detail, když byli ještě spolu. Pečlivě si uschovával každý
peníz, který mu za práci zaplatil profesor Marbouty. Jednou bude mít dostatek peněz, aby
mohl Isabelu uživit. Týdny utíkaly rychle a přišlo na studenty zkouškové období. Rafael byl
dobrý student, téměř ze všeho měl známku výborně. S Gerardem to bylo horší, některé
zkoušky musel i opakovat, ale nakonec se mu vše dobře povedlo. Občas také díky tomu, že
ho Rafael chvilkami doučoval. S Gerarda a Rafaela se stali nejlepší přátelé. Opět se začal
blížit začátek jara.
Profesor Marbouty uznal, že toho Rafael už umí hodně. "Rafaeli, myslím, že teorie už bylo
dost. Jsi poměrně schopný. Měli bychom tvé schopnosti nějak uplatnit. Často chodívám o
víkendech vypomáhat do nemocnice, mají málo doktorů. Obzvláště na první pomoci. Tam je
potřebná každá ruku. Takže kdyby se ti chtělo, přijď mi prosím pomoci v sobotu na
pohotovost. Je to na 5. Avenue. Přijdeš?", ptal se Marbouty. Rafael byl nadšen. Konečně
uplatní, co se naučil. "Ano! Velmi rád. Je to pro mě velká čest, že mi to dovolíte." "Ty si to
zasloužíš. Pracoval jsi poctivě na sobě. Bude z tebe dobrý doktor. Tak už dneska běž."
"Nashledanou. Musím ještě jít pomáhat Paulovi. Je to můj majordomus, předěláváme náš
dům.", loučil se Rafael. Marbouty mu potřásl rukou: "Tak v sobotu nashledanou." Byl pátek k
večeru a zítra začíná víkend. Za pár dní navíc začíná jaro.
posted by brambora @ 8:37 AM
<< Home