studenty šel hrát do parku Čáru. Park byl na jihovýchod od náměstí a na jeho západní straně
jím protékala řeka Seina. "Hurá. Čára. Beru všechno, šmatláci!", smál se Gerard a sbíral
vyhrané peníze ze země. Čára se hrála tak, že všichni hráči postupně ze stejné vzdálenosti
házeli mince na čáru, kterou před tím vyryli na zemi. A ten, kdo se trefil nejblíže čáry, bral
všechny peníze. Začalo další kolo. Gerard házel naposled. První mince spadla na ruku od
čáry. Druhý hodil a mince spadla o chloupek blíže. Třetímu sice mince dopadla nejblíže, ale
spadla na hranu a kutálela se pryč. Všichni jí úpěnlivě sledovali, kam dojede. V tom se
zarazila o červený střevíček. V Gerardovi hrklo. Podíval se trochu výš. Měla nádhernou
oholenou úzkou nožku. Očima jel po její nožce stále výš. Měla černou přilnavou minisukni,
nad ní průsvitnou černočervenou košilku, úzký pas, velké poprsí, rozkošný krk. Gerard se jí
konečně podíval do obličeje. Málem otevřel pusu úžasem. Byla to nádherná blondýna s vlasy
na ramena. Oči měla zelené, vyzařovaly takové mrazivé kouzlo. Smyslné rty a překrásná
líčka. Gerard byl úplně ohromen. Nikdy dřív takovou ženu nespatřil. Zamiloval se na první
pohled. "Dobrý večer, pánové.", oslovila je tajemným hlasem. Všichni sborově pozdravili, byli
z ní unešeni všichni. "Měl bys hrát. Můžeš vyhrát, mince jsou dost daleko od čáry.", koukala
se na Gerarda. Gerard se trochu probral a podíval se na čáru. "V pohodě!" Zamířil a hodil.
Mince dopadla přesně na čáru. "Jsi dobrý…", řekla a trochu se přerušila, zvedla trochu obočí
a podívala se na Gerarda. "Gerard. Gerard de Musset. A ty?", navázal na její pomlku Gerard.
"Mě říkají ARIADNA.", znělo to temně a všem se rozbušilo srdce, když to vyslovila. "Máš
dobrou mušku, Gerarde.", pokračovala. Gerard k ní přistoupil. "Jsem dobrý na víc věcí…."
Ariadna se usmálo: "Opravdu?" A podala mu ruku. Rafael jí něžně uchopil za konečky prstů
a políbil jí. "S mým tě někam pozvat?", neztrácel čas Gerard. Ariadna pouze přikývla.
Vyzařovala z ní taková vznešenost a nadhled nad situací. "Tady nedaleko je most před
Seinu a na konci parku je velmi krásná restaurace Moulin Rouge. Smím tedy?", znovu se
ptal nedůvěřivě Gerard. Ani ve snu ho nenapadlo, že by šla. "Smíš. Ještě jsem tam nebyla.
Pojďme!" Gerard rychle sebral ze země vyhrané peníze. "Čau kamarádi. Tak zas někdy.",
loučil se Gerard. Nikdo mu neodpověděl, pořád byli jako přikovaní a koukali se na Ariadnu.
Gerard jí nabídl rámě a spolu odcházeli směrem hlouběji do parku. Za chvilku bylo slyšet
Seinu a v dálce se objevil most. "Ariadna, to je velmi neobvyklé jméno?", ptal se Gerard.
Ariadna se na něj podívala svýma pronikavýma očima. "Je to velmi staré jméno. Dříve ho
hojně používali tvoji předkové.", tajemně řekla Ariadna. "Co jsi dělala v parku?", ptal se dál
Gerard. "Ráda se tu procházím, vždy na něco zajímavého narazím. Třeba teď na tebe.",
řekla Ariadna. Gerard se toužebně usmál. Pomalu přešli most, byl vyřezávaný ze dřeva,
Seina pod ním byla poměrně široká, krásně průzračná. Voda narážela do velkých kamenů v
řece a nahlas šuměla.
posted by brambora @ 1:37 PM
<< Home