Průvod před několika hodinami přijel do Louvru. Sloužící vyklidili všechna zavazadla
dvořanů. Venku se začalo pozvolna stmívat. Na nebi se objevil vedle zapadajícího slunce i
měsíc, který svým třpytem chtěl vystřídat zář denního putovatele. "Konečně jsem opět doma.
Už se mi to venkovské prostředí přestávalo líbit.", říkala si pro sebe paní v dlouhých
červených šatech, co seděla před tím v povozu vedle Isabely. Byla to jedna z prvních
dvorních dam, Henrietta Chaterliová. Posadila se do velkého křesla vedle malého stolku.
Komnata Henrietty se nacházela přímo v hlavním křídle hradu. Z okna byly vidět zahrady
45
Louvru a sad stromů. Z komnaty vedly troje dveře, vchodové z haly, do koupelny a do
ložnice, kde měla Henrietta širokou manželskou postel s baldachýnem.
Ozvalo se zabouchání. "Dále.", řekla Henrietta. "Paní. Pouze jsem vám ještě přinesl další
vaše zavazadlo. Mělo by být už asi poslední", pravil poslíček. "Děkuji ti, můžeš jít.", odvětila
Henrietta. Poslíček se poklonil a odešel. Henrietta přenesla zavazadlo ke skříním v ložnici.
Chtěla se začít převlékat, ale opět se ozvalo nové zabouchání. "Poslíčku, nech to zavazadlo
u dveří. Chci se převléknout.", zakřičela Henrietta z ložnice. "To bych rád viděl.", ozval se
hluboký hlas. Henrietta sebou cukla, jak to nečekala. Rychle vyběhla z ložnice. "Piere!",
volala Henrietta a radostí se celá rozzářila. "Henrietto! Konečně jste přijeli.", chytil do náručí
Pier de Moursauf. Pier patřil mezi přední šlechtu Paříže. V podhradí vlastnil několik domů a
na hranicích Paříže měl v lesích své hradní sídlo. Pier byl statný a vysoký chlap. Na hlavě
mu rostly rovné vlasy do hněda, které měl zastřižené na ofinku, modré oči, nad kterým měl
výrazné obočí. Nos markantní, trochu zalomený, smyslné tmavější rty. Dlaně měl obrovské,
že by dokázal nosit skály. Byl oblečen v černých kalhotách a v černé košili. Kolem pasu měl
připnut pás, na kterém visel kort v pochvě. Rukojeť byla perleťová, zdobená rubíny. "Králi se
nechtělo do Louvru, pořád to odkládal. Líbí se mu na venkově, má tam dostatek prostoru pro
svou zábavu. Už jsem to tam nesnášela.", říkala mu v náručí Henrietta. "Bez tebe to tady v
Paříži nebyla vůbec zábava.
posted by brambora @ 6:04 AM
<< Home