vyvrcholení. Rafael intenzivně přirážel a Isabela mu zadečkem pomáhala. "Už, áááách….už
to přichází…", křičela Isabela v extázi. Rafael ještě zrychlil, ale už to na něj bylo také moc.
Jeho tělo ho přestalo poslouchat a jeho pud převzal otěže. Oba se rázem ocitli v silných
orgasmech. Isabela nahlas vzténala, že to určitě musela slyšet Charlotta. Rafael mohutně
přirazil, jeho penis v ní silně pulsoval, vyvrcholení nešlo zadržet, Rafael ještě na chvilku
sepnul své svalstvo, ale v tom mohutně vystříkl do její pochvy. "úúúúúúffffff…...", vzdechl jí v
extázi Rafael do ouška. Isabela jemně vrtěla zadečkem a pohybovala tak s jeho penisem ve
svém nitru. Cítila se ohromně, když jí uvnitř
hřál jeho výstřik lásky. Oba bezvládně leželi
v objetí, měli zavřené oči, Rafael jí nosem
přejížděl po vláskách, odpočívali.
Uplynulo několik hodin. Rafael s Isabelou
leželi nazí přikrytí pod peřinou. Rafael
Isabelu něžně políbil na ústa. Isabela byla v
ležérní náladě a už podřimovala. "Miláčku,
neměl bych tu zůstat přes noc. Nebylo by to
vhodné, utrpěla by tvá pověst. A špatná
pověst se už nedá napravit. Musím jít také
brzy ráno do školy a z Louvru je to příliš
daleko…..", tesklivě mluvil Rafael. Isabela
rozespale otevřela oči a upřeně se podívala
na Rafaela. "To je škoda. Nechci, abys odešel, bude mi tu samotné smutno.", smutně říkala
Isabela. "Nebudeš tu sama. Vedle spí Charlotta, když budeš něco potřebovat, určitě ti vždy
vyjde vstříc.", snažil se jí nějak utěšit Rafael. "Ale ty mě tak krásně zahříváš. Bude mi
zima…", trochu se smála Isabela a dělala, že fňuká. "Nefňukej, bude to tak nejlepší. Vždyť
se nevidíme naposled.", pohladil jí po tváři Rafael a políbil jí dlouze na ústa. Pomalu vstal z
postele a začal se oblékat. Isabela věděla, že je to správné počínání, ale přesto by Rafaela
nejraděj měla u sebe. Rukama alespoň objala polštář a zapřela si tesklivě do něj hlavu.
"Rafaeli, jdi opatrně, jsi zraněný. Jestli se ti něco stane, neodpustím si to, že jsem tě
poslechla.", měla starost Isabela. "Neboj, cítím se v pohodě. Půjdu opatrně.", ještě jednou jí
políbil Rafael a odcházel. "Rafaeli!!!! Počkej…..", najednou vykřikla Isabela a vyskočila nahá
z postele a rozběhla se k němu, objala ho a vroucně ho políbila, jako by to měla být jejich
poslední pusa. "Dočista jsem zapomněla na ten souboj. Nesmíš bojovat s Pierem. Je to
nejlepší šermíř Francie, zabije tě. Nechoď tam, domluvím to s králem a nějak to uděláme.
Prosím, Rafaeli…..", vyděšeně pravila Isabela. "Isabelo, to nejde. Byla poškozena čest
Egrevillů, je to má povinnost." "Nic není povinnost, chceš se nechat zabít. Já už po druhé
nedokáži o tebe přijít. Poslechni mě….." Rafael jí vzal do náručí a zanesl jí zpět do postele.
Přikryl jí peřinou: "Spi klidně, Isabelo. Nějak to udělám. Pier tě už nesmí ohrožovat.
Dobrou….", pravil Rafael. "Tak dobrá, ale určitě brzy přijď, musím tě co nejdřív vidět." "Jistě,
dobrou, Lásko.", odvětil Rafael a odešel z její komnaty, zamířil ke svému domovu.
Blížila se půlnoc a venku byla hluboká tma. Po ulicích už nikdo nechodil, pouze tu a tam
přeběhla kočka. Rafael měl ale pro strach uděláno, brzy prošel podhradím a několika dalšími
ulicemi až do Marvevil. "Hůůů….", ozvalo se.
posted by brambora @ 2:35 AM
<< Home