prohl bolestí a sykl. "No tak, jsi přeci chlap!", smála se Isabela: "Musím ti to vyčistit." Pečlivě
mu prohlídla ránu, zda je čistá, pak vzala obvaz a obvazovala ho kolem bicepsu. Rafael si
prohlížel vášnivě, jak se o něj stará, a cítil šťastný tlukot svého srdce. Isabela pozvolna
dovázala ránu. "Dojdu ti pro pití. Musíš pít :-)", řekla. "Isabelo.", chytl jí něžně za ruku Rafael.
"Ano?", tajuplně řekla Isabela. "Neodcházej…", toužebně řekl Rafael a posadil se. Druhou
rukou jí pohladil po vláskách. Přesně tak, jak si Isabela pamatovala. Jejich láska byla pořád
jako rozpálený oheň. "Měl by sis lehnout, jsi zraněný.", měla starost Isabela. "Až
potom…",šeptl Rafael. Isabela se pevně přitiskla k Rafaelovi a vášnivě se políbili.
Rafael sepnul biceps. "Dobře jsi mu to obvázala. Byla by z tebe dobrá sestřička. Vím to, stal
se ze mě doktor.", pyšnil se Rafael. Isabela uštěpačně pozvedla obočí: "Z tebe? Doktor?"
"Ano, budu jím. Jsem asistentem doktora Marboutyho. Moc mi pomohl, když jsem na tom byl
špatně. Hodně jsem se trápil, když jsem tě musel opustit." Opět se vracely špatné
vzpomínky. "Nemysli už na to, Rafaeli. Jsme teď spolu. Oba jsme si vytrpěli své.", chlácholila
ho Isabela. "Máš pravdu, Isabelo. Jako vždy :-)" Nebylo už třeba slov. Rafael položil Isabelu
vedle sebe a znovu jí políbil. "Teď zas já vyléčím tebe.", usmál se Rafael a rozepnul jí horní
knoflíček u halenky. "Háá,Rafaeli. Co to děláš?", sevřela své rty Isabela. "Tak se podíváme
na Naší pacientku, jestli jí něco netíží. Jaké máte potíže, slečno?", říkal Rafael. "Bolelo mě u
srdíčka, pane doktore. Ale už se to zlepšuje.", odvětila radostně Isabela. "Na to nemůžeme
spoléhat, budeme si ho muset poslechnout.", řekl pedantsky Rafael. Pomalounku jí rozepnul
další knoflíček halenky a pak další knoflíček a další… "Pane doktore, proč jste mi rozepnul
celou halenku, vždyť srdéčko mám pouze tady.", položila si Isabela ruku na srdce. "Slečno
pacientko, uvážení nechte na lékaři, choroba může mít různé příčiny, třeba se to šíří od
spodu…" Rafael se sklonil k jejímu bříšku a políbil jí na pupík. "Úhh, doktore. Teď jsem ucítila
něco zvláštního. Třeba to byla bolest?", říkala Isabela. "Počkejte, zkusím to znovu…",
tentokrát Rafael použil ještě jazyk a obkroužil s ním celý podbřišek. "Úhhhh. Úúúú. Už zas.",
vzténala Isabela. "Tomu musíme přijít na kloub. Bude nutná celková prohlídka, slečno.
Začnu od toho vašeho srdéčka." Rafael jí políbil ruku, kterou měla zakrytá ňadra. "Mě se
nemusíte stydět, jsem tu z doktorského hlediska. To je čistě profesionální.", řekl Rafael. Vzal
její ruku do své a odsunul jí. Těžko se mu předstíral nezájem, když odkryl její nádherná prsa.
"Juj! Pane doktore! Vy jste se musel asi ošklivě praštit!", silným hlasem vykřikla Isabela.
Rafael se lekl: "Jak jsem se praštil? Mě nic nebolí!" "Ale je to veliké. Podívejte, tady.",
odvětila Isabela a rukou mu sáhla na slipy. "A je to nějaké tvrdé.", trochu jej zmáčkla. "Úúúf,
máte pravdu. Teď jsem něco ucítil.", jen tak tak zadržel svůj vzdech Rafael. Isabela hrála
jeho hru na jedničku.
posted by brambora @ 3:41 AM
<< Home