vejít. Rafael kvítek trochu stočil a vložil ho do kapsle, kterou si potom uvázal na krk. Bude mi
dodávat sílu. Musím jít za Marboutym. Hodil přes sebe kabát a vyšel z domu. Jeho kroky
vedly k univerzitě.
Rafael přecházel náměstí, v dohledu se objevila univerzita. Nad univerzitou začalo vycházet
zářící slunce. Jeden paprsek dopadl na Rafaela. Rafael opět ucítil šílené pálení v místě, kam
dopadlo denní světlo. "Áááááá…..", to je hrozná bolest!!! Rafael se rychle rozběhl do školy.
Běžel po náměstí a z těla mu stoupal černý dým, až se z něj kouřilo. Sotva zaběhl do školy,
osvítilo se celé náměstí září slunce. To bylo o chlup, málem ze mě byla pečínka. Děsivé,
nemůžu být ve dne venku. Rychle za Marboutym. Rafael utíkal do prvního patra ke dveřím
Marboutyho kabinetu. Zaklepal, naštěstí Marbouty neměl dnes žádnou hodinu a pozval
Rafaela dál. "Dobrý den, pane profesore.", oslovil profesora Rafael. Marbouty seděl u stolu a
něco psal "Dobrý den, Rafaeli. Tak co vaše audience, jak včera dopadla?", ptal se radostně
Marbouty a otočil se k Rafaelovi. "Pane Rafaeli! Co se vám stalo, jste celý popálený a kouří
se z Vás?!" Marbouty vyskočil ze židle. "Proto jdu za Vámi, něco se se mnou stalo. Musíte
mě vyšetřit. Vy jediný mi můžete pomoci.", sípal Rafael. "Pojď, vezmu tě na ošetřovnu.",
chtěl Rafaela chytnout kolem ramene a pomoci mu, ale jak se ho dotknul, okamžitě rukou
ucuknul zpět. "Rafaeli, vy úplně hoříte! Ani ruku na Vás nemohu nechat! Chtěl jsem vám
pomoci tam dojít." "To je dobré, půjdu sám." Marbouty vyšel společně s Rafaelem z kabinetu,
přešli chodbu a zamířili na ošetřovnu.
posted by brambora @ 1:20 AM
<< Home