byl to jen zlý sen, uklidňoval se. Venku bylo ještě šero a blížilo se ráno. Najednou ucítil
prudkou bolest na krku. Přiložil si ruku na krk a promačkával ho. Nahmatal dvě malé ranky
blízko sebe. Ne, to nemůže být pravda! "Dobré Ránonono, bratříčku……", ozvalo se
chraplavě za ním. Rafael vyskočil z postele a otočil se. Za ním stál Gerard, oči měl v
pořádku, vypadal celkem normálně. "Gerarde! Co se stalo?" Rafael se cítil trochu omámený
a ospalý. "Jsi teď můj bratr, Rafaeli." "Co? Jak bratr? A co je s Paulem!", Rafael se rozeběhl
do přední místnosti. Na zemi bylo trochu krve, ale Paul tam už neležel. "Jsme jedna krev,
Rafaeli. Dostal jsi ode mne obrovský dar, dar nesmrtelnosti.", řekl Gerard z vedlejšího
pokoje. Rafael se vrátil zpět: "Co to tu povídáš? Jsi blázen! Cos udělal Paulovi!" "Ten nicotný
člověk? Nic pro nás neznamená. Je pouze zdrojem potravy. Rafaeli, ty jsi teď něco víc. Ještě
to nechápeš, ale brzy to zjistíš.", dál pokračoval Gerard. "Tys zabil Paula! Vrahu!!!", vrhnul se
Rafael na Gerarda. Gerard ho chytnul za ruce a srazil ho k zemi. "Na to si brzy zvykneš.
Smrt je vysvobození. Jsi ještě slabý.", odstrčil ho od sebe, až Rafael spadl na zem. "Máme
úžasnou moc, budeš se zprvu cítit trochu divně, ale pak budeš mít fantastickou sílu. Nic se
nám nevyrovná.", mluvil Gerard a šel se podívat k oknu. Gerard je šílený, co to plácá?
"Gerarde, vůbec nic nechápu. Paul byl můj druhý otec, to si neměl….", zvedl se ze země
Rafael. "Teď máš mě, bratříčku. Vystačíme si sami. Začíná svítat, budu muset jít. Vrátím
se……Jo, a dej si pozor na světlo..", ušklíbl se Gerard. V tom jako by se propadl do země,
zmizel. "Gerarde!!!!", vytřeštil oči Rafael a zmateně se rozhlížel po pokoji. Zmizel! To není
možné! Co se to děje? Musím něco dělat, ale co? Rafael nervózně chodil po pokoji a
přemýšlel co dál. Ano, profesor Marbouty, ten by mě mohl pomoct. Musím okamžitě za ním.
Na židli vedle postele ležel jeho roztržený kabát, asi mu ho v noci Gerard sundal. Vezmu si
jej, venku je zima. Přehodil si ho přes sebe Rafael. Ucítil šílené pálení u srdce, až se z něj
kořilo. Rychle ho ze sebe strhnul a odhodil ho na postel. Košili měl v tom místě skoro
propálenou. Co to je? Poodhrnul kabát, aby se podíval, co to způsobilo. V těch místech byla
náprsní kapsa. Zasunul do ní ruku a zase. Šílené pálení a syčení, ruku měl v jednom ohni.
Rafael vzal ze stolu štětec a s ním zašátral v kapse. Nahmatal tu věc a se štětcem jí vyndal
ven. "Vždyť je to Bible!", užasle řekl nahlas. Pouze knížka. Znovu se jí prsty dotknul.
"ŠŠŠŠŠ….", kouř z jeho ruky. "Jauuuuu…..", křičel Rafael. Bible mu zase spálila ruku. To je
neuvěřitelné! Nemůžu se jí dotknout. V tom Rafaelovi došlo, ale že je v ní schována
Orchidej. Musím jí z té knihy nějak dostat. Vzal znovu štětec a otočil na první stránku. Bible
byla neporušená a uvnitř nalezl krásně vylisovaný kvítek. Naštěstí je v pořádku, opatrně jej
štětcem vysunul z knihy. Prsty se jej dotknul, nic, žádná bolest. Vzal ho k sobě. Kam ho
dám? Prohrabával šuplíky u stolu. Našel malou černou kapsli na krk.
posted by brambora @ 11:09 PM
<< Home