zapálil petrolejové lampy a vyzval Rafaela, aby si vysvlékl košili. Rafael se posadil na
operační stůl v místnosti. "Pane profesore, je mi velmi špatně. A kdybyste viděl, jak reaguji
na denní světlo….viděl jste, jak jsem byl ohořelý, to mi způsobily pouhé paprsky slunce!",
vypravoval Rafael. "Rafaeli, přijdeme tomu na kloub. Uklidni se. Prohlédnu si tě." Marbouty
přistoupil k Rafaelovi, nasadil si cvikr a začal si ho prohlížet. "Co se vám stalo? Máte obvaz
na pravé ruce?", ptal se Marbouty. "Včera mě napadli nějací lidé, jenom o chlup se mi
povedlo uniknout. Způsobili mi zranění kordem na ruce a noze.", vysvětloval Rafael.
"Počkejte, Rafaeli. Sundám vám obvaz, podíváme se na tu ránu." Marbouty vzal ze stolu
nůžky a přestříhal obvaz, pomalu jej smotal z Rafaelova bicepsu. Natočil si jeho paži blíž ke
světlu a prohlížel si jí. "Rafaeli, jste si jist, že vás opravdu sekli do ruky?", položil divnou
otázku Marbouty. "Samozřejmě, včera to hodně krvácelo. Rána byla otevřená.", nechápal
Rafael. "To není možné, Rafaeli. Nemáte tu žádnou známku po zranění….", podíval se
udiveným pohledem na Rafaela Marbouty. "Cože?!", prohlížel si zmateně ruku Rafael. Ano,
opravdu nikde nebyl sebemenší náznak po zranění, ani rána, ani jizva. "Ještě včera tam
byla, profesore. Není možné, aby se tak rychle zacelila." Marbouty poodstoupil kousek od
Rafaela. "Ano, není to možné. Není to možné pro normální člověka, kterého zná lékařská
věda. Víš Rafaeli, něco se s tebou děje. Mám jisté podezření, tyto úkazy mi něco silně
připomínají." Rafael cítil velkou nepokoj z jeho slov: "Profesore, o čem to tu mluvíte?"
"Vypadá to neuvěřitelně, ale zjevně se změnil celý tvůj metabolismus, celková regenerace,
musím tě pořádně vyšetřit. Nemůžu ještě dělat závěry." Rafael si připadal jako pokusný
králík, kterého při cvikách bakteriologie očkovali chorobnými nemocemi. "Profesore, myslím,
že za vše může Gerard, včera večer mě kousnul. Podívejte.", ukázal mu ranky na krku.
"Kousnul tě! Ukaž!", prohlížel si jeho krk. "Ach ne! Moje podezření je zřejmě oprávněné.
Ukaž mi ještě nohu." "Jaké podezření, profesore? Vy mě děsíte ještě víc, než jsem!", bál se
Rafael a pomáhal Marboutymu v rozvazování obvazů na noze. Marbouty sundal poslední
obvaz a prohlížel pečlivě nohu. "Opět žádná známka po zranění. Jenom ty maličké ranky na
krku, ty pořád zůstávají. Rafaeli!", podíval se ustrašeně Marbouty do Rafaelových očí. "Co se
děje? Co se mi stalo?!", potřeboval už konečně něco slyšet Rafael. V těle cítil velký strach z
neznámého. "Je to neuvěřitelné, myslel jsem si, že to jsou báchorky. Ale tvé
příznaky…….Víš, jak jsme vyšetřovali Gerarda?" Rafael přikývl. "Nedalo mi to spát. Musel
jsem něco udělat. Hledal jsem v knížkách na univerzitě, v knihovnách. Nikde nebylo rozumné
vysvětlení. Až před týdnem mi manželka dala číst zajímavý román, moc se jí líbil. Začal jsem
ho číst a s úžasem jsem zjistil, že hlavní hrdina měl příznaky jako Gerard a jako máš teď ty!"
posted by brambora @ 2:48 AM
<< Home