Rafael. "Zní to divně, to přiznávám. Ale i smyšlené romány si berou některé věci z reálného
světa. Ta hlavní postava byl hrabě Dracula. Byl to upír, nebo také vampír." "To je nesmysl.
Profesore, musel jste se splést." Marbouty se znovu podíval na tu ranku na krku: "Mohou se
vyskytnout choroby, o kterých lékařská věda zatím nemá ani tušení. Ta bakterie, kterou jsi
zřejmě chytil od Gerarda, mohla změnit celé tvoje tělo. Nezavrhoval bych tuto myšlenku tak
rychle, stejnak se nemáme čeho chytit. Něco zkusím." Marbouty poodstoupil kousek od
Rafaela a odešel ke stěně. Rafael se nedůvěřivě na něj koukal. Marbouty sundal ze stěny
sošku Krista na kříži. "Vyzkoušíme menší pokus. Uvolni se, Rafaeli." "Co chcete zkoušet?",
ušklíbl se nedůvěřivě Rafael, ale v duchu cítil strach. Marbouty předstoupil před Rafaela a
předpažil před něj kříž s Kristem. V tom jako by Rafael dočista ztuhnul. Nemohl se vůbec
pohnout. Trochu mohl pohybovat rty. "Ne…mo…hu….se….hý…..bat!", snažil se mluvit
Rafael. Marbouty mu zaťukal na ruce, byly jako z kamene. "Kdybych to neviděl na vlastní oči,
tak bych tomu neuvěřil. Ten román bude asi pravdivý. Pane Bože! Stojíme tu u hrozného
úkazu.", Marbouty schoval kříž a opět ho pověsil zpět na stěnu. Rafael se několikrát otřásl,
cítil se jako znovu zrozený. "Profesore, zapomněl jsem vám říct. Ráno jsem chtěl šáhnout na
Bibli a spálil jsem se! Co mám dělat?!", vyděšeně mluvil Rafael. "Jsi prokletý, Rafaeli.
Neznám lék, možná ani neexistuje! Ta nemoc popírá Boha a to je strašné. Obávám se, že
tvou duši pohltil ďábel. Jsem vědec a snažím se nevěřit takovým to věcem. Jsi hodný člověk,
zdá se mi to vše jako zlý sen. A to nevíš, ještě to nejdůležitější. Dracula v tom románě
nemohl jíst normální jídlo, jeho tělo tak nepracovalo. Energii mu dodávala krev, cizí krev. Byl
krvežíznivou bestií, která vraždila, aby sama přežila! To vše přesně zapadá do naší
skládanky, Gerard tě kousnul, aby z tebe vysál život. Chtěl si prodloužit svůj. Asi tě chtěl
zabít. Už nevím, čemu můžeme věřit.", posadil se na židli u stolu Marbouty a smutně dumal.
"Krev! Néééé. To není pravda! To ani nemůže být.", seskočil na zem Rafael.
"Zbývá vyzkoušet poslední. Snaž se ovládnout, Rafaeli. Ale musíme to vyzkoušet.",
Marbouty otevřel šuplík u stolu a vyndal chirurgický nůž, malinko si přejel kůži u ruky. Čepel
nože byla dokonale ostrá, jen nepatrné přejetí způsobilo, že na pokožce mu vytrysklo několik
kapek krve. Marbouty dal svou ruku před tvář Rafael. "Jak se cítíš, Rafaeli." Rafael se začal
chvět. V sobě cítil obrovskou chtivost vysát ty kapky krve, cítil potřebu vysát z profesora
poslední kapku. Marbouty vytřeštil oči z pohledu na Rafaela, protože se Rafaelovi jeho
hnědé oči zalily rudou zářící barvou. "Hááááá….", otevřel dokořán pusu Rafael. Z horního
patra mu vyjely ostré obrovské tesáky. "Profesorerere…..", chraplavě jako v ozvěně mluvil
Rafael. "Ježíši! Opatruj nás!", křičel Marbouty a děsem udělal několik kroků zpět.
"Héééé…..nedokážiži to kontrolovavat!", vrhnul se obrovskou silou Rafael na profesora.
Rafael se snažil hrozně přemáhat, nechtěl se do něj zakousnout. Kroutil hlavou ze strany na
stranu. "Odstrčte mě, dlouho to nevydržím. Je to silnější než já.", řval Rafael. Marbouty
bojoval o život, odstrčil ho vší silou a natáhl se pro kříž na stěně. Naštěstí byl blízko, takže
včas stačil před Rafaela dát kříž. Rafael v tu chvíli zkameněl. Jeho špičáky zalezly zpět, ale
oči zůstaly rudé. "Á..aa.aa.", vzténal Rafael. "Málem jsi mě zabil Rafaeli!", ještě se z hrůzy
probíral Marbouty. "Pro…fe…so…re. Dej…te….pryč…..ten…..kříž.
posted by brambora @ 12:43 AM
<< Home