Snaž se ovládnout svůj chtíč. Jenom tak může tvůj duch zvítězit alespoň trochu nad tvým
prokletím." Marbouty odstoupil dostatečný kus od Rafaela a pomalu schoval kříž za záda, byl
připravený ho rychle vytasit, kdyby se situace opakovala. "Háááá…", znovu Rafaelovi vylezly
zuby. "Bojuj s tím, Rafaeli. Dělej!", křičel Marbouty. Rafael házel hlavou, chytal se za hlavu.
Řval na celou místnost. Nesmím se tomu podat, jsem přeci člověk. Nesmím nikoho zabít!
Rafaeli, ovládni se. Nakazoval si sám sobě. Jeho tělo nezávisle na jeho mysli udělalo ještě
dva kroky k Marboutymu. Ten byl připraven vytasit kříž. "Nééé, nesmím to udělat!", křikl
Rafael. Rafael se zastavil. "Hrrrr……hééé……vrrrr.", bojoval s tím Rafael. V tom bylo ticho,
Rafael přestal běsnit. Trochu házel hlavou, ale už nedělal žádný krok k Marboutymu. Ba
naopak, udělal krok zpět. Rafael se postavil do pozoru, zavřel pusu a zavřel oči. Celý se
třásl. Marbouty viděl, jak s tím Rafael bojuje. "Vydrž, Rafaeli. Nedávaj zlu šanci!", snažil se
ho podpořit Marbouty. "Héééé…..", opět vykřikl Rafael a vyjely mu špičáky. Házel hlavu.
"Nejde to! Profesore, snažím se. Musel bych…..vás….za…..bít!", syčel Rafael. "Néééé….to
neudělám!", odstrčil rukou chirurgický stůl, u kterého stál. Stůl jako pírko odlétl do kouta, kde
se rozlomil. Rafael se trochu zarazil, pohlédl na profesora. Marbouty ani nedýchal. Nesmím
ho zabít, byla jediná myšlenka Rafaela. Rafael se rozeběhl proti Marboutymu. "Néééé….",
začal se ovládat Rafael. Nohy ho poslechly. Rychle zatočil do strany a utíkal ke dveřím. V
agónii narazil vší silou do dveří, ty se rozlétly do všech stran, Rafael vyběhl pryč do tmy
suterénu. "Rafaeli!!!", křičel za ním Marbouty. Vyběhl ze dveří za ním, pouze z dálky slyšel
běh, který se ozýval z umýváren. Marbouty tam rychle spěchal, ale našel pouze otevřené
víko od kanalizace. Rafael zmizel někde pod městem.
posted by brambora @ 4:21 AM
<< Home