stál těsně za ním. "Musíš si představit, že to chceš. Kdo skutečně chce, dokáže nemožné.
Zkus to.", pravil Gerard. Rafael to zkusil, ale nepovedlo se mu to. "Chce to cvik. Soustřeď
se." Rafael se začal ovládat, v tom cítil jako by se svět kolem něj úplně zastavil. On se
pohyboval a všechno kolem něj stálo nehnuté. Jako kdyby se pohyboval rychlostí světla.
Rychle obešel Gerarda a uvolnil se. "Výborně, Rafaeli! To je ono! Ale to je pouze začátek!",
říkal mu Gerard. "Teď dávej pozor!" Gerard v ohromné rychlosti uchopil ze stolu nůž a zabodl
jej do hrudi Rafaela. Rafaelem prolétla šílená bolest. Padl na zem. "Gerarde! Tys mě zabil!
Nemohu dýchat!", šeptal Rafael. "Vydrž! To nic není!", Gerard z něj vytáhl nůž a klekl si
vedle něj na zem. Rozepl mu košili. "Podívej, Rafaeli!" Rafael v mrákotách se díval na hruť,
kde byla velká rána od nože. V tom se ale rána začala zavírat a okolní tkáň se hojila
ohromnou rychlostí. Rafaelovi odezněla všechna bolest. Rukou si přejel po hrudi. "Žádné
škrábnutí, bratříčku. To tě doktoři neučili, viď?", smál se Gerard a vyskočil ze země. "To je
úžasné. Přežil jsem smrtelné zranění!", užasl Rafael. "Jsi nesmrtelný, Rafaeli. Nikdy
nezestárneš, nemohou tě zranit. Budeš tady na věky, teda pokud neumřeš hlady. Musíš mít
krev. Hahaha.", smál se Gerard. "Nesmrtelný? Žít stále? Nevím, jestli to je správné. Nepříčí
se to bohu?", ptal se Rafael. "Fuj, to odporné slovo nevyslovuj. Lidský bůh není pro nás,
rozumíš! Jsme teď jako on, proto nás nenávidí. A to je další věc, na kterou si musíš dát
pozor. Vše co je svaté, nás může zničit. Bible, kříž, posvěcená voda. Nebo čisté věci jako je
denní slunce. Nesnášíme česnek. A hlavně jedna jediná věc nás může zabít, dřevo. Dřevo
pochází z dob, kdy Adam a Eva spali pod jabloní s hadem. Dřevo je náš nepřítel, může ti
způsobit rány, které se již nezacelí! Dej si na to pozor, bratříčku.", varoval ho Gerard.
"Připadám si jako prokletý.", posadil se na zem Rafael. "Nebuď smutný. Zvykneš si. Život je
změna! Jsme dokonalá rasa!"
posted by brambora @ 1:50 AM
<< Home