Gerard rozpažil ruce a najednou se vznesl několik centimetrů nad podlahu. "A ještě víš!"
Gerard si lehl ne strop, jako by to byla postel. Rafael otevřel ústa úžasem. "Zkus to! Není to
nic těžkého. Musíš jenom chtít." Rafael si stoupl, rozpažil ruce a nic. Přál si to, ale pořád nic.
Trochu vyskočil, ale zase dopadl na zem. "Špatně, děláš to špatně.", Gerard se snesl opět
na zem. "Nemusíš rozpažovat ruce, důležité je uvědomit si, že to dokážeš. Už nejsi pouze
kus masa, jsi přízrak! Tak znovu." Rafael přikývl a soustředil se. Musím si uvědomit, že to
umím. Vše je pouze myšlenka! Rafael ucítil, jako by nic nevážil a pouze si pomyslel, že chce
být kousek od podlahy. Jeho tělo se oprostilo od země a Rafael se vznesl kousíček od
podlahy. "Jsi učenlivý, bratříčku. Létání lze zkombinovat s přízrakem. Jak jsi se před tím
pohyboval téměř rychle jako světlo, můžeš v tomto stavu procházet zdí, okny, vším čím
chceš, jsi totiž nehmotný. Je čas na venkovní lekci. Poleť za mnou.", Gerard se vznesl k
oknu. Ohromnou rychlostí ho proletěl, okno bylo zavřené, ale Gerard jako přízrak ho proletěl
skrz bez porušení. Rafael se vznesl za ním a také velkou rychlostí vletěl do okna, ale to se
roztříštilo na tisíc kousků. "Budeš mít 7 let smůlu, bratříčku.", smál se Gerard: "Tak poleť!!!"
posted by brambora @ 12:22 PM
<< Home