takto nedala, bratříčku. Jsou jako ovce. Chtějí být ukořistěny. Jsme jako vlci, pomáháme
stádu. Chápeš?", vyskočil Gerard. "S tím tvým přístupem brzy umřeš hlady. Lidé nejsou nic.",
pokračoval Gerard. Rafael jako přízrak byl v mžiku u něj: "Nikdy takový nebudu! Nezabiji! I
kdybych měl umřít! Nestanu se vrahem jako ty, Gerarde! Nevím, co se s tebou stalo." Gerard
silně chytil pod krkem Rafaela a zvedl ho nad hlavu: "Jsi slaboch, bratříčku. Asi jsem udělal
chybu, že jsem tě zachránil." Rafael se snažil bránit, ale Gerard byl o hodně silnější. Rafael
cítil, že je velmi zesláblý. Gerard Rafaela odhodil jako pírko. Rafael dopadl notný kus od něj
do trávy. Nemohl se postavit, neměl sílu. Gerard byl v mžiku u něj. "Musím přijít na to, co ti
brání. Být upírem.", Gerard ho začal očichávat, jako pes, který hledá stopu. "Že jsem si to
nemyslel, ty jsi zamilovaný!!!!", zařval Gerard a roztrhnul mu košili. Odkryl tak jeho kapsli s
orchidejí. "Smrdí to ryzí láskou! To tě oslabuje. Bratříčku, láska je slabost! Přestaň milovat,
62
pak budeš svobodný! Svobodný jako já a tím získáš moc!" Gerard mu strhnul kapsli. "Nééé!
Dej jí sem!", chytl ho silně za krk Rafael. Gerard ho chytil za ruce a roztáhl je od sebe.
"Nemáš dostatečnou sílu mi v tom zabránit, bratře." Gerard ho pěstí bouchl do břicha, Rafael
zavrávoral a znovu upadl na zem. "Za vše může ta zatracená Isabela! Ničí tě! Budeš jí muset
zabít, bratříčku. Rozumíš?! Uděláš to a pak budeš dokonalý. Zabij ji!!!", Gerard vstal.
"Přemýšlej trochu o sobě. Vrátím se. Musím ještě najít tu druhou dívenku. Měj se…..",
Gerard zmizel. To nikdy! Isabela je víc než můj život….Rafael neměl ani trochu sil se
pohnout, na tož nějak vzdorovat, upadl do bezvědomí.
Po několika hodinách ho probudil zpěv ptáků na stromech. Rafael otevřel oči, bylo šero a
foukal studený vítr. Zkusím se postavit. Rafael měl velmi málo sil, dalo mu velkou práci než
vstal. Cítil, že má hrozný hlad, na mysli měl jediné: krev. Styděl se na to pomyslet, ale stal se
upírem. Nesmím ale zabít, to raději umřu, říkal si Rafael. Jak ale obstarat nějakou krev tak,
abych nemusel zabíjet? Rafael si vzpomněl, že když vždycky pracovali s Marboutym v
nemocnici, několik sklenic krve konzervovali, aby krev vydržela pro různé pokusy. Možná
bych je tam mohl nalézt. Pokusím se o to, zkusím vzlétnout a doletět tam. Ale nešlo to, byl
tak zesláblý, že sotva mohl jít pěšky. Cesta z parku byla dlouhá, ale než začalo svítat, Rafael
došel k nemocnici. Obešel budovu a našel okýnko, ze kterého před tím zmizel Gerard, když
jej s Marboutym vyšetřovali. Musím sebrat poslední zbytek sil. Rafael se začal koncentrovat
a vybičoval poslední svou energii. Vzlétl do výšky a jako přízrak prolétl přes malé okénko.
Dosedl na pevnou zem v ordinaci. Naštěstí na ambulanci zrovna nikdo nebyl. Musím jednat
rychle, než někdo přijde, řekl si Rafael a utíkal k malé místnůstce s lékařskými potřebami. Na
pravé straně byly malá dvířka, Rafael je otevřel a po schodech slezl do primitivní chladírny z
bílého křemene. V krabicích bylo kolem 50 sklenic s krví. Rafael opatrně otevřel první
sklenici, trochu ochutnal. Krev byla studená, ale vůbec mu to nevadilo. Ba naopak, oči mu
zrudly a on vyžahl sklenici snad během několika sekund. Ještě cítil, že nemá dost., a tak
vypotřeboval ještě pár sklenic. Několik sklenic si vzal sebou, budou se hodit. Rafael vyšel ze
sklípku a zavřel za sebou. Jen tak tak se stačil schovat. V ordinaci byl nějaký doktor a
ošetřoval nemocnou ženu. Musím zmizet. Rafael po druhé vyzkoušel bleskový přesun. Měl
už dostatek síly a vyšlo mu to na první pokus. Vše kolem něj se zastavilo, jako by neplynul
čas. Rafael jako přízrak prošel zdí a dostal se ven z nemocnice. Páni, tak tohle není špatné.
Rafael se podíval na oblohu, začínalo svítat. Ajajaj, budu si muset pospíšit domů, jinak ze
mě bude opékaný steak. Rafael vzlétnul ohromnou rychlostí a spěchal domů.
Doma naštěstí byl sám, Gerard se tentokrát neobjevil. Rafael musel zadělat všechna okna,
aby do domu neproniklo denní slunce, za chvilku si připadal jako v hrobce. Rafael se podíval
do zrcadla, aby zjistil, jak vypadá. "To není možné!", zaúpěl Rafael. V zrcadle se odrážel
vzhled celé místnosti, ale jeho maličkost tam nebyla, i když stál těsně u zrcadla. Marně
zkoušel vyleštit zrcadlo, ale jeho tělo nevrhalo žádný odraz. Nešťastně si sedl do křesla.
Rafael ztrácel přírodní barvu. Jeho obličej byl velmi bledý a vršek víček byl načervenalý.
posted by brambora @ 3:34 AM
<< Home