Neměl jsem jednoduché dny." Isabela zvážněla: "Přijdeš mi takový pobledlý. Určitě to je kvůli
Pierovi, viď? Rafaeli, doufám, že jsi rozumný. Na ten souboj nepůjdeš!", bála se Isabela. "Ne,
kvůli Pierovi to není. Nechme toho, uvolni se, Lásko.", řekl medovým hlasem Rafael.
"Rafaeli…..", špitla Isabela, zadívala se do jeho očí. Jako by jí Rafael hypnotizoval, připadala
si velmi uvolněná. Přestala myslet na všechno, na mysli se jí drala pouze chuť se s ním
milovat.
"Moc si mi chyběla.", romantickým hlasem řekl Rafael. Isabela ho vroucně objala a vášnivě
ho začala líbat. Byla jako v transu. Její pudy jí ovládly, stala se z ní divoká dračice.
Způsobovala to Rafaela hypnóza, o které Rafael vůbec nevěděl, že jí použil. Isabela na to
velmi silně reagovala, protože to bylo i její přání a takto mnohonásobně zvětšené. Rukama
uchopila jeho košili a roztrhla jí. Knoflíky odlétly do všech stran. Pusou se přisála na jeho
bradavku a silně jí sála. Rukou mu přejížděla po bříšku a potom mu zajela až pod kalhoty.
Rafael sebou prudce cukl, když ucítil, jak se její ručka dotkla jeho napruženého údu. Byl
udiven z její divoké dravosti, ale nechal se unášet její vášní, velmi ho to vzrušovalo. Isabela
sklouzla rukou na jeho kalhoty a mnula mu přes ně jeho penis. Rafael se díval do jejího
obličeje a viděl, jak rychle oddychuje. Celá byla rudá vášní. Neztrácela čas, rozepla poklopec
u kalhot a vyndala jeho penis. Rukou stáhla jeho předkožku a ústy se přisála na jeho žalud.
Jazýčkem ho obkroužila a vsunula ho hlouběji do pusy. Rafael zalapal po dechu a rukou
stisknul silně její vlasy. Isabela sála jeho penis a přejížděla po něm od kořene až k vrcholu.
Rafael byl v neuvěřitelné extázi, jeho úd byl jako tvrdý kámen. "Rafaeli, chci to rychle! Vraž
mi ho tam!", neúprosně šeptla Isabela. Vyhrnula si noční košilku a sedla si na Rafaela.
Rukou si nasměrovala jeho penis do své rozpálené dírky a pomaloučku si jej do sebe
zasunula. Rozkoš se jí rozlila po celém těle a žádostivě se vrtěla na jeho ocasu. Rafael seděl
na její posteli, jednou rukou se zapřel za svými zády a druhou pevně držel Isabelu na jejích
zádech. Isabela objala Rafaela, pevně se zapřela nohama a nadzvedávala se. Cítila, jak jeho
penis roztahuje stále více její otvůrek, dostávající se hluboko do ní. Isabela rychle přirážela,
Rafael byl v sedmém nebi. Pevně si jí přitiskl k tělu a oba si vychutnávali bláznivé milování.
Isabela zavřela oči, hbitě se na něm vzpínala a kroutila celou svou pánví. "Áááá…a…a….a",
dopadala na jeho tělo. Rafael se přestal ovládat, instinkt ho přemohl. Šoustal jí jako to
nejdivočejší zvíře. Pusou se vždy dotkl jejího krku, když se Isabela napnula k dalšímu
přírazu. Ještě párkrát se to tak stalo. Rafael cítil tlukot jejího srdce a teplou krev v jejím
krčku. Oči se mu začaly zalévat rudou barvou. Isabela nepřestávala. Rafael mohutně otevřel
svá ústa a jeho tesáky prudce vyjely z horního patra. "Hááá….", vzténal Rafael. Isabela byla
jako omámená, stále rychleji jezdila po jeho ocasu. Zuby se přibližoval k jejímu
alabastrovému krčku. Chuť se do něj zakousnout byla strašně intenzivní. Vysát! Všechno z
ní vycucat. Napadalo Rafaela. Jeho hlava se přibližovala pořád blíž. Pak si vzpomněl, jak to
dopadlo s tou dívkou, kterou zabil Gerard. Musíš jí zabít! Pro boha! Vždyť jí zabiji! Trochu se
zastavil Rafael v tom činu, který chtěl udělat. Házel hlavou a vzténal rozkoší. Musím se
ovládnout! Ale jeho zuby nezalézaly zpět. Nedokázal ovládat své tělo. Zase se k ní přiblížil a
jeho ústa se silně otevřela. Isabela nic neviděla, měla zavřené oči a rozkoš s ní celou
cloumala. Jako by kouzlem ještě více odhalovala svůj krk a chtěla být vysána. "Dost!", už
nevydržel Rafael. Odpoutal se od Isabely a vyskočil z postele. Všechna hypnóza byla rázem
ta tam. Rafaelovi v tu ránu zmizely zuby a oči nabyly původní barvy. Isabela ležela na
posteli. "Co se stalo?", probírala se jako ze sna. "Promiň, Isabelo. Ale musel jsem. Neptej se
mě proč." Rafael v duchu cítil hrozný smutek, stačilo málo a zabil by jí. Isabela vystrašeně
pohlédla na Rafaela, vstala a chtěla ho obejmout. Rafael znovu cítil, jak se v něm probouzejí
choutky, zakousnout se do jejího bezbranného těla. Rychle udělal krok vzat. "Ne, Isabelo!
Nedotýkej se mě!", hlasitě řekl. Isabela zkoprněla. "Co se děje, Rafaeli? Něco jsem
udělala?", skoro plakala Isabela. "Ne, ty ne. Nic není krásnější, než se s tebou milovat :-) Ale
stalo se něco, co mi brání se tě dotknout. Ba co víc, nebudu s tebou moc být. Isabelo, neptej
se mě, co se stalo. Já sám to zatím moc nechápu. Ale ohrožuje to tvůj život a já nikdy
nedopustím, aby se ti něco stalo. Záleží mi na tobě víc, než na sobě samém. Už mě nesmíš
vidět.", vyhrkly Rafaelovi slzy z očí. "Co to povídáš?!!! Rafaeli, co se stalo?", chtěla ho
Isabela znovu obejmout.
posted by brambora @ 12:28 AM
<< Home