kaamasutra

"Gerarde! Cos to udělal? Vždyť to bylo bezbranné děvče!" "Sama to chtěla, jinak by se mi
takto nedala, bratříčku. Jsou jako ovce. Chtějí být ukořistěny. Jsme jako vlci, pomáháme
stádu. Chápeš?", vyskočil Gerard. "S tím tvým přístupem brzy umřeš hlady. Lidé nejsou nic.",
pokračoval Gerard. Rafael jako přízrak byl v mžiku u něj: "Nikdy takový nebudu! Nezabiji! I
kdybych měl umřít! Nestanu se vrahem jako ty, Gerarde! Nevím, co se s tebou stalo." Gerard
silně chytil pod krkem Rafaela a zvedl ho nad hlavu: "Jsi slaboch, bratříčku. Asi jsem udělal
chybu, že jsem tě zachránil." Rafael se snažil bránit, ale Gerard byl o hodně silnější. Rafael
cítil, že je velmi zesláblý. Gerard Rafaela odhodil jako pírko. Rafael dopadl notný kus od něj
do trávy. Nemohl se postavit, neměl sílu. Gerard byl v mžiku u něj. "Musím přijít na to, co ti
brání. Být upírem.", Gerard ho začal očichávat, jako pes, který hledá stopu. "Že jsem si to
nemyslel, ty jsi zamilovaný!!!!", zařval Gerard a roztrhnul mu košili. Odkryl tak jeho kapsli s
orchidejí. "Smrdí to ryzí láskou! To tě oslabuje. Bratříčku, láska je slabost! Přestaň milovat,
62
pak budeš svobodný! Svobodný jako já a tím získáš moc!" Gerard mu strhnul kapsli. "Nééé!
Dej jí sem!", chytl ho silně za krk Rafael. Gerard ho chytil za ruce a roztáhl je od sebe.
"Nemáš dostatečnou sílu mi v tom zabránit, bratře." Gerard ho pěstí bouchl do břicha, Rafael
zavrávoral a znovu upadl na zem. "Za vše může ta zatracená Isabela! Ničí tě! Budeš jí muset
zabít, bratříčku. Rozumíš?! Uděláš to a pak budeš dokonalý. Zabij ji!!!", Gerard vstal.
"Přemýšlej trochu o sobě. Vrátím se. Musím ještě najít tu druhou dívenku. Měj se…..",
Gerard zmizel. To nikdy! Isabela je víc než můj život….Rafael neměl ani trochu sil se
pohnout, na tož nějak vzdorovat, upadl do bezvědomí.
Po několika hodinách ho probudil zpěv ptáků na stromech. Rafael otevřel oči, bylo šero a
foukal studený vítr. Zkusím se postavit. Rafael měl velmi málo sil, dalo mu velkou práci než
vstal. Cítil, že má hrozný hlad, na mysli měl jediné: krev. Styděl se na to pomyslet, ale stal se
upírem. Nesmím ale zabít, to raději umřu, říkal si Rafael. Jak ale obstarat nějakou krev tak,
abych nemusel zabíjet? Rafael si vzpomněl, že když vždycky pracovali s Marboutym v
nemocnici, několik sklenic krve konzervovali, aby krev vydržela pro různé pokusy. Možná
bych je tam mohl nalézt. Pokusím se o to, zkusím vzlétnout a doletět tam. Ale nešlo to, byl
tak zesláblý, že sotva mohl jít pěšky. Cesta z parku byla dlouhá, ale než začalo svítat, Rafael
došel k nemocnici. Obešel budovu a našel okýnko, ze kterého před tím zmizel Gerard, když
jej s Marboutym vyšetřovali. Musím sebrat poslední zbytek sil. Rafael se začal koncentrovat
a vybičoval poslední svou energii. Vzlétl do výšky a jako přízrak prolétl přes malé okénko.
Dosedl na pevnou zem v ordinaci. Naštěstí na ambulanci zrovna nikdo nebyl. Musím jednat
rychle, než někdo přijde, řekl si Rafael a utíkal k malé místnůstce s lékařskými potřebami. Na
pravé straně byly malá dvířka, Rafael je otevřel a po schodech slezl do primitivní chladírny z
bílého křemene. V krabicích bylo kolem 50 sklenic s krví. Rafael opatrně otevřel první
sklenici, trochu ochutnal. Krev byla studená, ale vůbec mu to nevadilo. Ba naopak, oči mu
zrudly a on vyžahl sklenici snad během několika sekund. Ještě cítil, že nemá dost., a tak
vypotřeboval ještě pár sklenic. Několik sklenic si vzal sebou, budou se hodit. Rafael vyšel ze
sklípku a zavřel za sebou. Jen tak tak se stačil schovat. V ordinaci byl nějaký doktor a
ošetřoval nemocnou ženu. Musím zmizet. Rafael po druhé vyzkoušel bleskový přesun. Měl
už dostatek síly a vyšlo mu to na první pokus. Vše kolem něj se zastavilo, jako by neplynul
čas. Rafael jako přízrak prošel zdí a dostal se ven z nemocnice. Páni, tak tohle není špatné.
Rafael se podíval na oblohu, začínalo svítat. Ajajaj, budu si muset pospíšit domů, jinak ze
mě bude opékaný steak. Rafael vzlétnul ohromnou rychlostí a spěchal domů.
Doma naštěstí byl sám, Gerard se tentokrát neobjevil. Rafael musel zadělat všechna okna,
aby do domu neproniklo denní slunce, za chvilku si připadal jako v hrobce. Rafael se podíval
do zrcadla, aby zjistil, jak vypadá. "To není možné!", zaúpěl Rafael. V zrcadle se odrážel
vzhled celé místnosti, ale jeho maličkost tam nebyla, i když stál těsně u zrcadla. Marně
zkoušel vyleštit zrcadlo, ale jeho tělo nevrhalo žádný odraz. Nešťastně si sedl do křesla.
Rafael ztrácel přírodní barvu. Jeho obličej byl velmi bledý a vršek víček byl načervenalý.

posted by brambora @ 3:34 AM

Oba se vznesli k tmavé obloze, na které zářily hvězdy a jasný měsíc. Rafael se cítil
nádherně. Mohl letět kam chtěl, prolétával oblaky, dělal různé piruety, byl úplně svobodný.
"Podívej se dolů, Rafaeli!", volal z předu Gerard. Pod nimi ubíhala rychle krajina. "Leží pod
námi celá Paříž." Rafael pozoroval zářící světla z domů, domky se mu z té výšky zdály
hrozně malinké. "Pojď půjdeme trochu níž!", křikl Gerard a jako šipka se snášel k zemi.
Rafael ho následoval. Prolétli těsně nad zemí. Gerard zamířil k parku. "Jsme tady!" Gerard
přistál u jednoho ze stromů. Rafael dosedl na zem za ním. "Trochu se tu porozhlédneme.",
řekl Gerard. Ale než stačil udělat krok. Oba uslyšeli něčí hlásky. "Kluci blbí, neumí ani
pořádně tancovat. Pořád mi šlapali na nohy.", řekl jeden hlásek. Gerard se zadíval z po za
stromu. Po cestě v parku šly dvě mladé
dívky. "Rafaeli, je čas na poslední lekci.
Máme štěstí. Dívej se!", Gerard vyskočil
před strom.
"Dobrý den, slečínky. Smím vás
doprovodit!", romantickým hlasem mluvil
Gerard. Slečny neřekly ani slovo, pouze
jako kamenné kývly. Gerard jako přízrak,
byl v tu ránu u nich a ze zadu je obě objal.
"Rafaeli, jdou jako telátka na porážku.
Vůbec se nebrání, jsou totiž teď očarovány
mou krásou, je to určitý druh hypnózy,
kterou ovládáme nad smrtelníky. Bohužel
to nejde se všemi, někdo je proti tomu
odolný. Naštěstí mladé nezkušené dívky
snadno podlehnou.", smál se Gerard. "Máš
krásný krček, krásko!", řekl té vpravo a
tváří se dotkl jejích vlasů, ona jako v
mrákotách naklonila hlavu. Gerard si jí
otočil na svou hruť a přitiskl jí k sobě. Ruce
zaryl do jejích hýždí a sunul je po její
prdelce. Na prstech měl velké drápy, které
za sebou zanechaly krvavé šrámy. "Jsi
úžasná!", Gerardovi zrudly oči a zakousl
se do jejího odkrytého krku. "Néééé!!!!!
Dost!!!", začal křičet Rafael, došlo mu, co
Gerard učinil. Ta druhá dívka se probrala z
transu, vytrhla se a utíkala pryč. Rafael
přiskočil k Gerardovi a snažil se ho odtrhnout. Nešlo to. Musím použít svou sílu. Rafael
zabral tak silně, že Gerard zavrávoral a odlétl kus od ní. Dívka spadla bezvládně na zem.
"Co blbneš? Chyť si svojí!", ušklíbl se Gerard. Rafael si sedl k dívce a zkusil její puls. Byla
mrtvá….

posted by brambora @ 5:53 AM

"Blížíme se do finále! Můžeš se zbavit svého těla, úplně ztratit váhu. To nám umožňuje létat."
Gerard rozpažil ruce a najednou se vznesl několik centimetrů nad podlahu. "A ještě víš!"
Gerard si lehl ne strop, jako by to byla postel. Rafael otevřel ústa úžasem. "Zkus to! Není to
nic těžkého. Musíš jenom chtít." Rafael si stoupl, rozpažil ruce a nic. Přál si to, ale pořád nic.
Trochu vyskočil, ale zase dopadl na zem. "Špatně, děláš to špatně.", Gerard se snesl opět
na zem. "Nemusíš rozpažovat ruce, důležité je uvědomit si, že to dokážeš. Už nejsi pouze
kus masa, jsi přízrak! Tak znovu." Rafael přikývl a soustředil se. Musím si uvědomit, že to
umím. Vše je pouze myšlenka! Rafael ucítil, jako by nic nevážil a pouze si pomyslel, že chce
být kousek od podlahy. Jeho tělo se oprostilo od země a Rafael se vznesl kousíček od
podlahy. "Jsi učenlivý, bratříčku. Létání lze zkombinovat s přízrakem. Jak jsi se před tím
pohyboval téměř rychle jako světlo, můžeš v tomto stavu procházet zdí, okny, vším čím
chceš, jsi totiž nehmotný. Je čas na venkovní lekci. Poleť za mnou.", Gerard se vznesl k
oknu. Ohromnou rychlostí ho proletěl, okno bylo zavřené, ale Gerard jako přízrak ho proletěl
skrz bez porušení. Rafael se vznesl za ním a také velkou rychlostí vletěl do okna, ale to se
roztříštilo na tisíc kousků. "Budeš mít 7 let smůlu, bratříčku.", smál se Gerard: "Tak poleť!!!"

posted by brambora @ 12:22 PM