Thursday, October 09, 2008

Jsem hrozně rád, že tě vidím.
Neměl jsem jednoduché dny." Isabela zvážněla: "Přijdeš mi takový pobledlý. Určitě to je kvůli
Pierovi, viď? Rafaeli, doufám, že jsi rozumný. Na ten souboj nepůjdeš!", bála se Isabela. "Ne,
kvůli Pierovi to není. Nechme toho, uvolni se, Lásko.", řekl medovým hlasem Rafael.
"Rafaeli…..", špitla Isabela, zadívala se do jeho očí. Jako by jí Rafael hypnotizoval, připadala
si velmi uvolněná. Přestala myslet na všechno, na mysli se jí drala pouze chuť se s ním
milovat.
"Moc si mi chyběla.", romantickým hlasem řekl Rafael. Isabela ho vroucně objala a vášnivě
ho začala líbat. Byla jako v transu. Její pudy jí ovládly, stala se z ní divoká dračice.
Způsobovala to Rafaela hypnóza, o které Rafael vůbec nevěděl, že jí použil. Isabela na to
velmi silně reagovala, protože to bylo i její přání a takto mnohonásobně zvětšené. Rukama
uchopila jeho košili a roztrhla jí. Knoflíky odlétly do všech stran. Pusou se přisála na jeho
bradavku a silně jí sála. Rukou mu přejížděla po bříšku a potom mu zajela až pod kalhoty.
Rafael sebou prudce cukl, když ucítil, jak se její ručka dotkla jeho napruženého údu. Byl
udiven z její divoké dravosti, ale nechal se unášet její vášní, velmi ho to vzrušovalo. Isabela
sklouzla rukou na jeho kalhoty a mnula mu přes ně jeho penis. Rafael se díval do jejího
obličeje a viděl, jak rychle oddychuje. Celá byla rudá vášní. Neztrácela čas, rozepla poklopec
u kalhot a vyndala jeho penis. Rukou stáhla jeho předkožku a ústy se přisála na jeho žalud.
Jazýčkem ho obkroužila a vsunula ho hlouběji do pusy. Rafael zalapal po dechu a rukou
stisknul silně její vlasy. Isabela sála jeho penis a přejížděla po něm od kořene až k vrcholu.
Rafael byl v neuvěřitelné extázi, jeho úd byl jako tvrdý kámen. "Rafaeli, chci to rychle! Vraž
mi ho tam!", neúprosně šeptla Isabela. Vyhrnula si noční košilku a sedla si na Rafaela.
Rukou si nasměrovala jeho penis do své rozpálené dírky a pomaloučku si jej do sebe
zasunula. Rozkoš se jí rozlila po celém těle a žádostivě se vrtěla na jeho ocasu. Rafael seděl
na její posteli, jednou rukou se zapřel za svými zády a druhou pevně držel Isabelu na jejích
zádech. Isabela objala Rafaela, pevně se zapřela nohama a nadzvedávala se. Cítila, jak jeho
penis roztahuje stále více její otvůrek, dostávající se hluboko do ní. Isabela rychle přirážela,
Rafael byl v sedmém nebi. Pevně si jí přitiskl k tělu a oba si vychutnávali bláznivé milování.
Isabela zavřela oči, hbitě se na něm vzpínala a kroutila celou svou pánví. "Áááá…a…a….a",
dopadala na jeho tělo. Rafael se přestal ovládat, instinkt ho přemohl. Šoustal jí jako to
nejdivočejší zvíře. Pusou se vždy dotkl jejího krku, když se Isabela napnula k dalšímu
přírazu. Ještě párkrát se to tak stalo. Rafael cítil tlukot jejího srdce a teplou krev v jejím
krčku. Oči se mu začaly zalévat rudou barvou. Isabela nepřestávala. Rafael mohutně otevřel
svá ústa a jeho tesáky prudce vyjely z horního patra. "Hááá….", vzténal Rafael. Isabela byla
jako omámená, stále rychleji jezdila po jeho ocasu. Zuby se přibližoval k jejímu
alabastrovému krčku. Chuť se do něj zakousnout byla strašně intenzivní. Vysát! Všechno z
ní vycucat. Napadalo Rafaela. Jeho hlava se přibližovala pořád blíž. Pak si vzpomněl, jak to
dopadlo s tou dívkou, kterou zabil Gerard. Musíš jí zabít! Pro boha! Vždyť jí zabiji! Trochu se
zastavil Rafael v tom činu, který chtěl udělat. Házel hlavou a vzténal rozkoší. Musím se
ovládnout! Ale jeho zuby nezalézaly zpět. Nedokázal ovládat své tělo. Zase se k ní přiblížil a
jeho ústa se silně otevřela. Isabela nic neviděla, měla zavřené oči a rozkoš s ní celou
cloumala. Jako by kouzlem ještě více odhalovala svůj krk a chtěla být vysána. "Dost!", už
nevydržel Rafael. Odpoutal se od Isabely a vyskočil z postele. Všechna hypnóza byla rázem
ta tam. Rafaelovi v tu ránu zmizely zuby a oči nabyly původní barvy. Isabela ležela na
posteli. "Co se stalo?", probírala se jako ze sna. "Promiň, Isabelo. Ale musel jsem. Neptej se
mě proč." Rafael v duchu cítil hrozný smutek, stačilo málo a zabil by jí. Isabela vystrašeně
pohlédla na Rafaela, vstala a chtěla ho obejmout. Rafael znovu cítil, jak se v něm probouzejí
choutky, zakousnout se do jejího bezbranného těla. Rychle udělal krok vzat. "Ne, Isabelo!
Nedotýkej se mě!", hlasitě řekl. Isabela zkoprněla. "Co se děje, Rafaeli? Něco jsem
udělala?", skoro plakala Isabela. "Ne, ty ne. Nic není krásnější, než se s tebou milovat :-) Ale
stalo se něco, co mi brání se tě dotknout. Ba co víc, nebudu s tebou moc být. Isabelo, neptej
se mě, co se stalo. Já sám to zatím moc nechápu. Ale ohrožuje to tvůj život a já nikdy
nedopustím, aby se ti něco stalo. Záleží mi na tobě víc, než na sobě samém. Už mě nesmíš
vidět.", vyhrkly Rafaelovi slzy z očí. "Co to povídáš?!!! Rafaeli, co se stalo?", chtěla ho
Isabela znovu obejmout.

Monday, October 06, 2008

Budu muset zjistit, jak dlouho se obejdu bez krve.
Uběhlo několik dní, Rafael procvičoval svoje dovednosti, zatím nepociťoval příliš velký hlad.
Uvědomil si, že ho také v neděli čeká souboj s Pierem. Na ten souboj bude muset jít, Isabela
musí být chráněná. Ale v duchu ho strašila ještě jedna věc, Gerard se sice za celou dobu
neobjevil, ale z jeho slov o zabití Isabely měl velký strach. Co když se o to pokusí Gerard,
když já zklamu? Jeho mozek přemýšlí šíleně, budu jí muset chránit. Dnes večer se půjdu
podívat, jestli je v pořádku. Rafaelovi se už dost po ní stýskalo a navíc jí před tím řekl, že se
určitě objeví. Ale teď když je upír? Uvidím, jak to bude. Rozhodně se tam musím jít podívat.
Vždyť ale nemusím pěšky? Rafael si hodil přes sebe její roztrhaný kabát a vyšel před dům.
"Jenom chtít!", řekl nahlas, jeho nohy se odpoutaly od země a Rafael jako šíp vylétl do oblak.
Pod sebou míjel řadové domy a zahrady Louvru, na horizontu spatřil hrad. Zahrada kolem
hradu byla krásně osvícená pochodněmi a i ve vzduchu byl hlasitě slyšet šum vodotrysků.

Byla tma, ale Rafael si bezpečně pamatoval, ve kterém okně je Isabela. Zamířil k hlavní věži
na severu. Kolem něj se rýsovala válcová věž. Rafael vylétl až k její střeše. Poslední z
okének vedlo do její komnaty. Rafael zpomalil, aby jej nikdo neslyšel. Pomalounku se
přibližoval k jejímu oknu. Jen tak se vznášel na místě a nakukoval opatrně do okna. U stolu
zahlédl Isabelu, jak šije sukni :-) Vedle seděla Charlotta a vybírala látku. "Paní Isabelo, tahle
vypadá moc pěkně, mohli bychom z ní provést vzory.", říkala Charlotta. Isabela se podívala
na látku: "Ano, je velmi krásná. Charlotto, máš stejný vkus jako já, dáme jí tam." Charlotta se
na ní usmála, byla ráda, že jí Isabela pochválila. Rafael přilétl ještě trochu blíž, aby je viděl
trochu líp. Chtěl by být co nejblíže. "Musím vzít nůžky.", řekla Charlotta a otočila se k oknu. V
okně na chvilku zahlédla siluetu. Rafael jenom tak tak stačil zmizet vedle okna. "Má paní!
Tam v okně!", křikla Charlotta. Isabela se rychle otočila: "Co, Charlotto?" "Viděla jsem tam
lidskou postavu!" Isabela vstala a šla k oknu: "To není možné, Charlotto. Něco se ti zdálo,
jsme vysoko, nikdo sem nemůže. Neboj se.", utěšovala jí Isabela. "Ale já to viděla!",
Charlotta šla úplně k oknu a vyklonila se, koukala na obě strany, ale nikdo tam nebyl. Rafael
se naštěstí před chvilkou stačil schovat nad okno. "Jsi už přepracovaná, Charlotto. Běž si
lehnout,
dokončíme to
zítra. Už bych
si šla také
lehnout.", řekla
ospale Isabela.
"Asi ano, paní.
Dobrou noc.",
položila na židli
látku Charlotta
a odešla do
svého pokoje.
Rafael se
snesl níže k
oknu a pouze
hlavou tam
mírně
nakukoval.
Isabela uklidila
jehly, přišla ke
stolu a sfoukla
svíce na stole.
Potom uhasila pochodně na zdech. V místnosti hořela pouze jedna svíčka, která stála u
postele na nočním stolku. Isabela si pomalu začala odkládat oblečení. Rozepla si postupně
knoflíčky u blůzy a položila jí na opěradlo židle. Potom rozepla knoflíček na boku sukně.
Trochu se předklonila a rukama sňala sukni až k nohám. Na Rafaela odhalila své krásné
pozadí. Rafael měl co dělat, aby se soustředil na létání, když uviděl její rozkošný zadeček,
málem spadl dolů. Isabela si sáhla na záda a rozepla si podprsenku. Rovněž jí položila přes
opěradlo. Světlo svíce ozářilo její dva kopce a soutěsku mezi nimi. Rafael si málem
povzdechl, rychle se chytil za pusu, aby nepíp. Isabela si z pod polštáře vzala noční košilku a
oblékla si jí přes sebe. Košilka byla sněhově bílá až k nohám. Pak si jí trochu podkasala a
sundala si kalhotky. To už bylo na Rafaela moc, musím za ní. Musím jí alespoň ještě jednou
držet v náručí. Byl si vědom rizika, ale jeho touha byla silnější. Isabela rozestlala postel a
chtěla si lehnout, naklonila se ke svíčce. Rafael tichounce prolétl skrz okno a stoupnul si na
zem za Isabelu. "Ještě jí nezhasínej, Isabelo.", řekl tiše. Isabela úplně vyjekla a vyskočila
snad deset centimetrů nad zem. "Rafaeli! Kde ses tu vzal? Chodíš, jak duch!", řekla
vyděšeně. "Promiň, ale asi jsi mě neslyšela přijít. Chtěl jsem tě překvapit.", řekl. "No to se ti
povedlo. Z leknutí budu mít určitě opar :-) Málem si vzbudil Charlottu.", vyčítavě říkala
Isabela. "Já, ty jsi vyjekla!", smál se Rafael. "Ale tys mě vylekal, víš?!", trochu se naštvala
Isabela a lehla si rozzlobeně do postele. "Isabelo, nezlob se.