Thursday, June 04, 2009

"Ne tak rychle….", pravil hlas za zády Piera. Pier sebou trhnul a otočil se. Nevěřil vlastním
očím, Rafael stál na nahou a opíral se o svůj kord. "Jsi špatný člověk, Piere. Řekni, že
Isabelu necháš na pokoji a odejdeme v míru.", tvrdě řekl Rafael. "Vidím, že jsem asi bodl
špatně. Musím uznat, že tvá výdrž je obrovská. Ale na mě stejnak nemáš šanci.", chvástal se
Pier. "Ještě jednou ti říkám, nech Isabelu na pokoji, odejdeme v klidu.", odvětil klidně Rafael.
"Myslím, že to nepůjde. Chci Isabelu a žádný slaboch mi nebude říkat, co mám nebo nemám
dělat.", Pier vztyčil kord. "Postarám se o to, abys trpěl! Hááááá…", rozběhl se proti Rafaelovi
se vztyčeným kordem před sebou. Byl v něm vidět velký vztek a horká hlava. Když byl těsně
u něj, Rafael udělal elegantní kličku jako toreador a vyhnul se tak jeho přímému útoku. Pier
měl co dělat, aby nespadl na zem, jak tento manévr nečekal. Rafael vztyčil svůj kord. "Piere,
naposled! Nech Isabelu být!", řekl rozhodně Rafael. "Chcípni!", vrhnul se Pier vší silou na
Rafaela. Útočil zleva, pak hned zprava a na hlavu. Rafael odrážel jeho útok. Nakonec přišel
prudký Pierův výpad. Rafael použil svou nadlidskou rychlost, uhnul mrštně do strany a v
kličce proklál srdce Piera. "Ááá……", vykřikl Pier. Rafael se otřásl hrůzou, pustil kord z ruky
vyděšením. Pier poklekl na zem. Ještě před sebe předpažil svůj kord. Chtěl něco říct, ale
pouze zalapal po dechu a spadl na zem mrtev. Sekundanti nikdy dřív neviděli takovou
rychlost. Dostali velký strach, že je také zabije ze to, co mu před tím udělali. Vzali nohy na
ramena a utíkali sprintem pryč. Rafael za nimi neběžel, věděl, že tihle zbabělci bez Piera
moc nezmůžou. Rafael poklekl k Pierovi, trápilo ho, jak to muselo dopadnout.
"To bylo skvělé!!!", ozvalo se shora. Rafael se v mžiku otočil, odkud uslyšel hlas. Ozvalo se
to z koruny jednoho stromu. Postava seskočila z větví velkou rychlostí na zem. "A pak že
nezabiješ!" "Gerarde!", vyhrknul Rafael. "Dobře si použil svou moc. Přesně jak jsem tě to
učil.", usmíval se Gerard a šel blíž k Rafaelovi. "Tak co nedáme si snídani? Jeho krev je ještě
teplá!", smál se dál Gerard. "Jsi odporný, Gerarde. Hnusíš se mi. Já ho nechtěl zabít. Musel
jsem, nebyl to dobrý člověk, nedal si říct.", snažil se bránit Rafael. "Rafaeli, bratříčku. Zabil
jsi. To už neodpářeš. Ale je to jenom člověk. Podřadný tvor, na víc prase. Tak co? Nic.",
ušklíbl se Gerard. "Mě zaráží ale jiná věc. Zabil jsi ho kvůli ní. Zase kvůli té ženské!!", křičel
na něj Gerard. "Řekl jsem ti přece, abys jí zabil!!!" "To nejde, Gerarde. Rozešel jsem se s ní.
Už jí nikdy neuvidím.", odvětil Rafael. Doufal, že Gerard to pochopí a nechá Isabelu na
pokoji. "Ale pořád jí miluješ!!! To nemohu dopustit. Když jí nezabiješ ty, budu to muset udělat
já!", syčel Gerard. "Nééé!!! To neuděláš!", vyděsil se Rafael a vrhnul se na Gerarda.
Spolu spadli na zem.