Saturday, December 15, 2007

"Ách, Piere.",
sténala Henrietta. Hladila ho po vlasech a Pier se s ní takto chvilku laskal. Henrietta
vzdychala a zakláněla hlavu. Pier jí potom líbal na bříško a pomalu si začal k ní stoupat.
Henrietta mu rozepínala knoflíčky u košile. Odepla pás a kort zazvonil o kamennou podlahu.
Vysvlékla mu košili, Pier byl trochu zarostlý černými chloupky, měl velký hrudník. Henrietta
se ústy přiblížila na jeho prsa a zalévala ho horkými polibky. Rukama zároveň rozepínala
knoflíky u kalhot. Potom dala ruku na jeho prsa a strčila prudce do něj. Pier se svalil a spadl
do peřin postele. Na nohách měl totiž ještě velké kožené boty až ke kolenům. Henrietta byla
už úplně nahá. Usmála se na něj a otočila se k němu zády. "Zvedni nohu", poručila mu.
Rozkročila se nechala si jeho nohu dát mezi své nohy. Pořádně jeho nohu svýma nohama
stiskla, předklonila se, rukama chytila patu boty. Na Piera tak krásně vyšpulila svou oblou
prdelku. "Henrietto, ty ale umíš muže vzrušovat.", smál se Pier. Henrietta zabrala a sňala tak
jeho botu, ve které byla jeho noha dosti zapasovaná. Potom mu stejným způsobem sundala i
druhou botu. Pier už byl silně vzrušen, Henrietta ho uměla rozhycovat na plné obrátky.
"Henrietto, ty mrško.", nevydržel už Pier a chytnul jí rukama za zadeček. Přitisknul se ze
zadu k ní. Líbaje jí ze zadu na krku. Jednou rukou jí laskaje ňadro. "Ách, Piere. Už je to
dlouho.", vzténala už také vzrušená Henrietta a rukama mu za svými zády stáhla jeho
rozepnuté kalhoty i se slipy. Ucítila na svém zadečku jeho velký penis. Pier se ještě více k ní
přitisknul a společně se pohybovali v rytmu vášně. Henrietta žádostivě kroutila prdelkou a
Pier se o ní třel silně penisem. "Vstup do mě, Piere.", za chvilku jej poprosila Henrietta. Pier jí
nasměroval k posteli a Henrietta se opřela svýma rukama o postel a rozevřela na něj
žádostivě prdelku.

Thursday, December 13, 2007

Přátelé občas sice zaženou nudu, ale ty jsi jedinečná. Už jsem
se s nimi začínal nudit.", smál se Pier. "Jsem moc ráda, že jsem zase s tebou.", objala ho
pevně Henrietta a začalo ho líbat. Pier jí tou svou velkou rukou sundal paruku, odkryl tak její
světlé krátké vlásky. Rukou jí něžně laskal po vlasech a po šíji, vášnivě se líbali na svou
shledanou. Slunce venku už úplně zapadlo a milence ozařovalo pouze světlo ze svícnů v
komnatě. Pier vzal Henriettu do náručí a nesl jí do ložnice. Jemně jí položil na měkkou
peřinu. "Už jsem ti někdy řekl, že ti to v posteli moc sluší?", dobíral si jí Pier. "Jenom v
posteli?", cítila se uražená Henrietta. "Ne, i v těch červených šatech, co máš na sobě.",
napravoval dotčení Pier. "Líbí se ti? Ušila mi je nová módní návrhářka. Má úžasné nápady.",
řekla Henrietta. "Miláčku, jsou vážně překrásné, ale ty vypadáš i bez šatů nádherně.",
pomalu jí začal rozvazovat tkaničku u boku. "Piere, ty rošťáku.", smála se Henrietta a hladila
ho rukou po košili na břichu. Pier jí políbil na ústa, chytil jí za ruce a pomohl jí vstát. Stoupl si
k ní zády a sál jí šíji. Henrietta začala krásně oddychovat. Posléze jí rozepnul knoflíčky od
krku k půlce zad, uchopil šaty kolem šíje a odhaloval její krásná ramena, její úzké paže,
lopatky. Šaty spadly na zem. "Miluji tuhle módu.", řekl Pier. Henrietta měla na sobě bílý
krátký korzet a bílé spodní prádlo. Pier k ní ze zadu poklekl a políbil jí ústy na stehno.
Henrietta vzdechla a trochu se předklonila, měla krásné nohy a zadeček. Pier jí něžně hladil
po stehnech a líbal kolem kalhotek na vyšpuleném zadečku. Bylo to pro ní velmi příjemné.
Ruce zvedl nad hlavu a začal rozvazovat poslední tkaničky korzetu, které bránily ve svlečení.
Pomalu sňal korzet a rozepnul jí podprsenku. Objal Henriettu za ramena a otočil si jí k sobě
čelem. Henrietta se mu koukala upřeně do očí a nepatrně se usmívala. Pier se tvářil velmi
vážně. Rukama se dotknul po jejích stranách kolem bříška a pomaloučku je po stranách
sunul k podprsence, kterou Henrietta držela svýma rukama. Pier pokračoval v pohybu rukou
směrem vzhůru a mezi prsty zachytil okraje podprsenky a pomalu jí sňal z jejích prsou.
Henrietta měla miloučká malá prsa s růžovoučkými bradavkami. Pier odhodil podprsenku, až
spadla kus od postele. Opět se rukama dotknul po jejích stranách bříška, ale tento krát je
pomalu sunul dolů. Zároveň se ústy dotknul její pravé bradavky a jazykem jí začal přejíždět.
Ruce se dotkly kalhotek a pozvolna je sundával dolů. Pier si pomalu klekal a polibky
postupně pokračoval z hrudi na její bříško až k její mu pahorku se světlými chloupky. Jemně
jí rukou přejel po chloupcích a zajel rukou až mezi její roztoužené závojíčky.

Sunday, December 02, 2007

1319 Paříž, Louvre
Průvod před několika hodinami přijel do Louvru. Sloužící vyklidili všechna zavazadla
dvořanů. Venku se začalo pozvolna stmívat. Na nebi se objevil vedle zapadajícího slunce i
měsíc, který svým třpytem chtěl vystřídat zář denního putovatele. "Konečně jsem opět doma.
Už se mi to venkovské prostředí přestávalo líbit.", říkala si pro sebe paní v dlouhých
červených šatech, co seděla před tím v povozu vedle Isabely. Byla to jedna z prvních
dvorních dam, Henrietta Chaterliová. Posadila se do velkého křesla vedle malého stolku.
Komnata Henrietty se nacházela přímo v hlavním křídle hradu. Z okna byly vidět zahrady
45
Louvru a sad stromů. Z komnaty vedly troje dveře, vchodové z haly, do koupelny a do
ložnice, kde měla Henrietta širokou manželskou postel s baldachýnem.
Ozvalo se zabouchání. "Dále.", řekla Henrietta. "Paní. Pouze jsem vám ještě přinesl další
vaše zavazadlo. Mělo by být už asi poslední", pravil poslíček. "Děkuji ti, můžeš jít.", odvětila
Henrietta. Poslíček se poklonil a odešel. Henrietta přenesla zavazadlo ke skříním v ložnici.
Chtěla se začít převlékat, ale opět se ozvalo nové zabouchání. "Poslíčku, nech to zavazadlo
u dveří. Chci se převléknout.", zakřičela Henrietta z ložnice. "To bych rád viděl.", ozval se
hluboký hlas. Henrietta sebou cukla, jak to nečekala. Rychle vyběhla z ložnice. "Piere!",
volala Henrietta a radostí se celá rozzářila. "Henrietto! Konečně jste přijeli.", chytil do náručí
Pier de Moursauf. Pier patřil mezi přední šlechtu Paříže. V podhradí vlastnil několik domů a
na hranicích Paříže měl v lesích své hradní sídlo. Pier byl statný a vysoký chlap. Na hlavě
mu rostly rovné vlasy do hněda, které měl zastřižené na ofinku, modré oči, nad kterým měl
výrazné obočí. Nos markantní, trochu zalomený, smyslné tmavější rty. Dlaně měl obrovské,
že by dokázal nosit skály. Byl oblečen v černých kalhotách a v černé košili. Kolem pasu měl
připnut pás, na kterém visel kort v pochvě. Rukojeť byla perleťová, zdobená rubíny. "Králi se
nechtělo do Louvru, pořád to odkládal. Líbí se mu na venkově, má tam dostatek prostoru pro
svou zábavu. Už jsem to tam nesnášela.", říkala mu v náručí Henrietta. "Bez tebe to tady v
Paříži nebyla vůbec zábava.